logo rozhovor


úvod – MUDr. Junda


pozadí

HeverPage titulní strana » MUDr. Junda » rozhovor pro časopis Regena 11/95


MUDr. Leonid Junda pořádá již několik roků psychoterapeutické léčebné pobyty v Luhačovicích spojené se speciálním cvičením, jehož cílem je naučit své pacienty rychlé a účinné relaxaci. Dokáže-li člověk zcela a beze zbytku uvolnit své tělo, může být spuštěn samouzdravující proces, jenž je začátkem řetězu odstraňování jak následků nejrůznějších chorob psychosomatického původu, tak jejich příčin.


Mág nebo psychoterapeut?

U nás nejsou možnosti psychoterapie dosud doceněny a naše medicína tomuto oboru dosud nevěnuje pozornost, kterou by si zasloužil. Psychoterapie využívá léčebných metod bez nežádoucích vedlejších účinků, které provázejí kteroukoliv medikamentózní léčbu, je levná a v mnoha případech vede k vyléčení. Pacienti, kteří nejsou spokojeni se svým zdravotním stavem a ti, jimž klasická medicína nedokázala pomoci, proto každoročně přijíždějí do Luhačovic, aby se zúčastnili ozdravných a léčebných pobytů s MUDr. Leonidem Jundou, přednostou Medicínského centra v Kyjevě, kde určitou dobu působil také A. Kašpirovskij.

Proč právě psychoterapie, pane doktore?

Když jsem byl ještě mladý doktor, dosahoval jsem u  svých pacientů větších léčebných úspěchů než moji mnohem starší kolegové. Zpočátku jsem sám nevěděl, čím to je, a tak jsem si začal víc všímat, co se kolem mě děje. Zjistil jsem, že lékaři v nemocnici se zúčastní jednou nebo dvakrát denně vizity, obejdou nemocné během dvaceti minut a tím jejich kontakt s nimi končí. Já jsem obcházel své nemocné po celou pracovní dobu. U každého jsem se zastavil, pohovořil, dodal odvahu, nebo jsem nemocného uklidnil, jak bylo potřeba. Zajímavé je, že jsem se svými nemocnými neprobíral jen problémy týkající se nemoci, ale i obyčejné životní těžkosti, prostě všechno. Později mi pak začali moji pacienti psát a mnozí se stali mými přáteli. Tehdy jsem zjistil, že psychoterapeutické působení, nebo jen obyčejný rozhovor může mít pro výsledek léčby větší význam, než chemické léky. První rok mé praxe mi ukázal, že mé místo je v psychoterapii. Udělal jsem si atestaci z oboru psychiatrie v Kyjevě a později z oboru psychoterapie v Charkově. Tehdy už jsem měl ucelený pohled na medicínu a bylo mi jasné, co představuje vztah lékař - pacient - nemoc. Nejdříve jsem vybudoval takové malé městské středisko psychoterapie při Ministerstvu zdravotnictví Ukrajiny v Kyjevě, které má dodnes kolem čtyřiceti odborníků. Je tu oddělení psychoterapie, oddělení medicínské psychologie, kabinet sportu, fyzioterapie, reflexní terapie, oddělení diagnostiky, oddělení pro akupunkturu, pro rehabilitaci a řada dalších.

Jak dlouho Vaše centrum existuje?

Psychoterapií se zabývám více než deset let, přednostou psychoterapeutického centra pět let (pozn. při přepisu - údaje z roku 1995).

Jaký je Váš přístup k pacientům: holistický nebo "klasický"?

Chtěl bych říci, že se snažíme rozšiřovat psychoterapeutické metodiky a to samo o sobě představuje širokou škálu působení na pacienta, zejména jeho psychiku. Nedovedu si představit psychoterapii bez holistických přístupů. Snažíme se odhalovat a působit na příčiny nemocí. Budeme-li umět působit na pacienta jako na jediný celek, můžeme se vypořádat s drtivou většinou nemocí. Člověk není izolovaná bytost, je to bytost, která je součástí většího celku - lidské společnosti, přírody a vesmíru. Člověk žijící v současném světě je traumatizován, skrytě je vystaven mnoha neurotizujícím vlivům, proto se snažíme pohlížet na vztah nemoc - člověk také z hlediska sociálního (vliv rodiny, zaměstnání, ale i třeba politiky, která může vyvolávat velmi depresivní stavy).

Má na Vaši léčbu a na Vaše osobní přístupy nějaký vliv východní filozofie?

Neodmítáme žádnou zkušenost, jíž lidstvo dosáhlo. Studujeme a přejímáme zkušenosti řady oborů, které vznikly a rozvinuly se na východě, např. reflexoterapie, akupunktura, biorezonanční metoda ošetření akupunkturních bodů atd. Domnívám se ale, že v Evropě je třeba léčit podle evropské medicíny a na východě podle východní medicíny. U nás můžeme převzít některé racionální postupy a přizpůsobit je našim potřebám, tehdy získáme maximum. Budeme-li ale přebírat východní postupy včetně všech tamějších zvyklostí, např. nošení roucha východních lámů nebo japonského kimona a celého složitého systému vztahů, v nichž je mnoho z dávných rituálů, nemyslím, že se dostaneme dál. Jsme možná velmi racionální, velmi pragmatičtí a proto hledáme ve východní filozofii i medicíně především racionální zrno, to pak aplikujeme nejdříve na sebe a poté na své pacienty. Ale jestliže ke mně přijde pacient a řekne, že mu velmi pomáhá Tchaj-ti čchüan, řeknu mu: "No to je skvělé, cvičte dál a poraďte toto cvičení i jiným".

Věříte v existenci duše?

Ano, ale víra je věc velmi intimní. Mohu věřit prakticky v cokoliv, je to jenom moje osobní věc, je to věc každého. Věřím, že duše je v nás, že je to náš intelekt, a že sídlí zde (ukazuje na hlavu), ne tady (ukazuje na srdce).

Valná většina nemocí začíná určitou poruchou v psychice, ve způsobu myšlení, v postojích a jednáních jednotlivce, v narušení jeho harmonie se světem a s vesmírem. Trvá-li toto narušení delší dobu, porucha se začne projevovat ve fyzické oblasti, a teprve tehdy hovoříme o chorobě...

Ano, jsem přesvědčen, že většina nemocí vzniká v rovině psychiky člověka, někdy dokonce již v rovině psychiky jeho rodičů, protože postoje a stereotypy chování vznikají za jejich aktivní účasti, v období výchovy. Ale jestliže člověk nenachází uspokojení ze svého způsobu života, začíná se zaobírat otázkami jeho smyslu, smyslu věcí, vztahů a všeho kolem a najednou se může cítit vyčerpán. Je nesmírně důležité, aby člověk věděl, co chce. Jestliže to ví, má vše kolem smysl, ale jestliže stále jen hledá a tápe, pak je to zlé. Dokáže-li člověk ovládnout sám sebe, své myšlení a skrze ně své postoje a jednání, jestliže se stává pánem svých myšlenek, stává se pánem i svých činů a je v podstatě nezranitelný.

Psychoterapie je metoda s absencí léků. Léky může někdy nahradit placebo. Jak se díváte na využití placeba v léčbě?

Asi vám nedám vyčerpávající odpověď. Člověk musí mít stanovenu v první řadě správnou diagnózu. Pak je třeba určit optimální léčbu. Pro léčbu onemocnění nervového systému, chorob, které řadíme do oblasti psychosomatiky, je maximálně na místě práce psychoterapeuta a minimálně zde mohou vstupovat do léčebného procesu léky. Je dobré, když si lékař, ordinující lék, vždy uvědomí, že každý lék vyvolává negativní vedlejší účinky. Když mi například lidé říkají, že po tři roky užívají určité léky, ptám se: Proč si neuděláte přestávku? Proč nenecháte organismus, aby si odpočinul? Nemám teď samozřejmě na mysli léky, které vysazovat nelze. A nemám právo říci pacientovi: Vysaďte léky a nahraďte je psychoterapií, přestože je to v řadě případů naprosto reálný a posléze i úspěšný přístup k nemoci. Ti, kteří to vyzkoušeli, už během několika dnů pocítili, že je jim lépe.

Placebo, to je velmi zajímavá otázka. Placebo objevil jeden farmaceut, Francouz. Prodával celý život léky. Jednou v noci za ním přišel pacient a chtěl po něm nějaký silně utišující prostředek. Farmaceut neměl nic takového po ruce, a tak šel a namíchal neškodnou směs a dal ji tomu člověku jako nový, velmi silný preparát utišující bolest. A ten člověk přišel za týden znova a žádal ten nový, skvělý lék, který mu tak pomohl... Farmaceut mu jej namíchal podruhé a pal šel a zamknul lékárnu. Navždycky. Používáme-li placebo, je třeba vědět komu a kdy tento lék podáváme a co od něho očekáváme. V některých případech může být skutečně velmi účinné.

V čem vidíte hlavní smysl své práce?

Možná to bude znít nadneseně: Rád dělám lidi šťastnými. A mohu to doložit výsledky. Když se člověk zbaví otoků a může zase chodit, když mu vymizí příznaky bronchitidy, problémy spojené s trávícím traktem, když se mu zacelí jizvy, když vidím, jak se moji pacienti začínají usmívat, jak mizí z jejich tváří napětí, jak odeznívají deprese, to vše mě naplňuje radostí. Lidé přicházejí a po psychoterapeutické léčbě se cítí jako znovuzrození. Ti, kteří měli sociální problémy, si zakládají rodiny, více si váží sami sebe a přitahují k sobě jiné lidi se stejnými vibracemi. Vracejí se ke mně a říkají: Daří se mi dobře, jsem úplně v pořádku. Tehdy vidím, že práce, která je mým osudem, má smysl a tehdy jsem i já šťasten.


Děkuji za rozhovor.


Tento článek je převzat z časopisu pro zdraví a alternativní medicínu Regena, pro který byl rozhovor poskytnut. Vyšlo v čísle 11/95, autor článku Jana Musilová.

jít na začátek stránky

© 2004-2018 Pavel Sláma, heverpage.net. Všechna práva vyhrazena. Použití webu je určeno pouze pro vaši osobní potřebu, není-li písemně ujednáno jinak. Neoprávněné šíření bude přísně stíháno.